Akatsuki a zlatá rybka 1 (zlatá rybka , ale čo s ňou ? )

24. září 2008 v 13:47 | hinata |  poviedky
Itachi s Kisamem ulovili zlatú rybku. Tá im za to, že ju pustia, splní jedno peianie. Lenže, oni sú dvaja. Dohodnoú sa? A čo keď ich nakoniec bude viac?
ZDROJ:tenrai.cz

"Jenom jedno přání?" hudroval Itachi s rybkou v ruce. "Jak to? Podle pohádek mají zlaté rybky plnit přání tři?!"
Kisame souhlasně přikyvoval.
"A všiml sis, rudé oko, že nežijeme v pohádce?" odsekla zlatá rybka.
Kisame souhlasně přikyvoval.
"Jestli mi okamžitě neslíbíš tři přání, rozmáčknu tě." vyhrožoval.
"Počkej," vložil se do toho Kisame, "rozmáčknout by ji bylo škoda. Já bych ji spíš naporcoval a opekl." vzal do ruky svou Samehadu.
"To není špatný nápad. Takže rybko, nemáš moc pěkné vyhlídky." prohodil škodolibě.
"Klidně. Jen si poslužte. Jenom mi dovolte vás upozornit, že když to uděláte, nesplním vám ani jedno." A jestli mě okamžitě nedáš do vody, stejně se zalknu.
"Tak si myslím, Itachi-san, že nás ta mrcha vypekla." škrábal se Kisame na hlavě.
Itachi se na rybku zamračeně koukal. Jenom jedno přání. A jsme tu dva. Co teď? Kisame se přání určitě nevzdá… Budu to muset nějak vymyslet.
"Hm, Kisame?"
"Co?"
"Mění zlatá rybka v pohádce barvu ze zlaté na červenou, fialovou a modrou?"
"Ne, nemění. Proč?" Otočil se a zadíval na rybku. Ta už chytala zvláštní modrou barvu.
"Jejda, Itachi-san, rychle mi ji dej." Nečekal, až Itachi poslechne, vytrhl mu ji z ruky a ponořil do vody.
"Ať ti neuplave." koukal mu přes rameno Itachi.
"Neboj, nepustím ji." ujistil ho.
"Ale když mě pustíš," šeptala Kisamemu rybka, "splním ti jedno přání." spiklenecky na něj mrkla jedním okem.
To je fakt, uvědomil si Kisame. Jestli ji teď pustím a rychle si budu něco přát, Itachi s tím nic nenadělá a přání bude patřit mně. No jo, jenže ani nechci vědět, co udělá Itachi potom. Zatracená rybka, proč je to přání jenom jedno? Jsme na něj dva… Budu to muset nějak vymyslet.
"Co s ní budeme dělat?" položil palčivou otázku.
Itachi se chvíli zamyšleně díval na rybku. Nelíbil se mu její výraz. To přání musí být moje, ale překáží mi Kisame. Kisame?!
"Mám nápad. Máme ještě v sídle to akvárko?"
"Myslíš to, co je mi malý?"
"Jo, přesně to."
"No, mělo by tam být. Proč?"
"Napadlo mě, že bychom rybku vzali s sebou a dali ji do akvárka, než bychom vymysleli, co s ní." navrhl.
"Jo, to by šlo. Ale, proč napouštět tohle akvárko když mám v pokoji svoje."
"To sice jo, ale rád se v něm cachtáš. Buď bys ji nechtěně rozmáčkl nebo by ses nemohl koupat."
"To bych nějakou dobu přežil." argumentoval. No tak. Dej ji do mého akvárka.
"O tom nepochybuji, ale pokud by někdo vešel do tvého pokoje, mohl by rybku vidět a dělat si nárok na přání. Znáš to: Všichni společně, Pospolitost apod.
"Fajn, napustíme staré akvárko a dáme do něj rybku." kapituloval Kisame.
"Tak jo. Voda je napuštěná. Můžeš ji tam hodit." vyzval Itachi Kisameho. Ten měl rybku schovanou v puse s vodou. Už hodnou chvíli odolával pokušení rybku buď vyplivnout nebo spolknout. Trvalo to skoro dvě hodiny, než Itachi do akvárka nalil vodu. Kisame by to měl během několika sekund, ale s rybkou v puse se špatně mluví a tak nezbylo, než to udělat ručně.
S úlevou rybku vyplivl ven. "No konečně: Ještě chvíli a byl sem po obědě." oddechl si. "Ostatně, to není špatný nápad. Vykašleme se na přání a uděláme si z ní něco dobrého. Co ty na to?"
"Co já na to? Jenom to, že je nějaká divná. Podívej se. Přeci jen se v tom vyznáš líp než já. Má plavat takhle na boku?" ukázal prstem Itachi na rybku, která se bokem vznášela ve vodě.
"Já ti ani nevím. Nikdy jsem rybičky neměl." mnul si Kisame bradu. "No nekoukej tak na mě." ohradil se, když si všiml Itachiho pohledu. "To že jako ryba vypadám, neznamená, že znám jejich život a chování od á po žed."
"No a co s ní?"
"Počkej, zkusím ji otočit." vnořil Kisame ruku do vody a šťouchnul rybku do boku. Ta se na chvíli otočila bříškem dolů a opět se převrátila. Kisame to zkusil znovu se stejným výsledkem.
"Nemohla ji ta cesta nějak ublížit?" zeptal se ho Itachi když viděl, jak se rybka znova a znova přetáčí na bok přes všechnu Kisameho snahu.
"No, je to možný." připustil Kisame. "Hele, nezdá se ti, že na nás nějak divně kouká? Má takový přiblblý výraz…"
"Taky bys měl přiblblý výraz, kdyby si několik hodin strávil v něčí puse a pak do tebe někdo šťouchal." odsekl znepokojeně Itachi. Jestli ta ryba lekne a já si nestihnu nic přát… To přání chci.
"Myslíš, že lekne?"
"Doufám, že ne."
"Já bych se stejně vykašlal na přání. Usmažil bych ji na pánvi, s nějakým dobrým kořením…" olízl se labužnicky Kisame.
"Koho bys usmažil na pánvi?" zeptala se Konan, která vstoupila do místnosti s akvárkem.
"Ale, nikoho, to já jenom tak fantazíruju." natočil se Kisame zády k akvárku, aby nebylo vidět co je uvnitř. Itachi ho z druhé strany obešel a objal Konan kolem ramen.
"On už má totiž strašný hlad, tak mi tu vypráví, že by si chytil nějakou rybu a udělal by si ji na pánvi." natáčel Konan směrem ke dveřím. Jestli na tu rybku přijde, jsem v háji. To už na přání budeme tři.
"To není špatný nápad. A pokud bys jich nachytal víc, byl by z toho oběd pro všechny." otočila se Konan na Kisameho. Všimla si akvárka za ním. "Proč tu máte to akvárko?" vykroutila se z Itachiho sevření. "A proč je v něm voda?"
"No, víš," zašoupal Kisame nervózně nohama. "Totiž… Proč máme akvárko?" Konan kývla. "A proč v něm máme vodu?" Konan znovu kývla. "No, proto."
"Jak proto?" nenechala se Konan odbít.
"Totiž, to akvárko je pro mě." zasáhl Itachi. Konan nadzvedla tázavě obočí. "On mi totiž Kisame pořád básnil, jaké je to fajn, mít v pokoji akvárko. Člověk se může kdykoli vykoupat, v létě se schladit. Chci si to zkusit." odpověděl přesvědčivě.
"Aha. A to to akvárko budeš mít tady?"
"Ne, zrovna jsme se chystali, že ho s Kisamem odneseme do mého pokoje." vymýšlel si dál. Pokud by se to podařilo, akvárko bychom dostali do mého pokoje a Kisame by s tím nic nenadělal.
"Jo tak. Tak já vám pomůžu." nabídla se.
"Ne, to je dobrý." zastoupil jí Itachi cestu. "My to s Kisamem zvládneme. Nemusíš se obtěžovat. Jsi žena a my muži. To akvárko je těžké."
Jen co to dořek, ozvalo se šplouchnutí a vzápětí plesknutí, jak něco mokrého spadlo na podlahu. Konan se podívala překvapeně na zem. Itachi sprostě zaklel.
"To je zlatá rybka?"
"Mně to připomíná tučňáka." zkusil to Kisame.
"ITACHI A KISAME MAJÍ ZLATOU RYBKU A NECHTĚJÍ SE S NÁMI PODĚLIT!" zaječela Konan na celé sídlo.
 


Komentáře

1 Tsukumi-san Tsukumi-san | Web | 26. října 2008 v 14:26 | Reagovat

super príbeh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama